Přeskočit na hlavní obsah
100 %
HlasyPolitika

Trump, Si a Putin: Kdo rozhodne o jaderné budoucnosti Íránu — a za jakou cenu pro Izrael?

Trump, Si a Putin se chystají na společné jednání. Může diplomacie s Íránem přinést trvalou bezpečnost Izraeli a Blízkému východu?

Přeloženo pomocí AI z jazyka angličtina

Na 19. listopadu je naplánováno setkání amerického prezidenta Donalda Trumpa, čínského prezidenta Si Ťin-pchinga a ruského prezidenta Vladimira Putina v Šen-čenu, které Peking označuje za první osobní třístranný summit vedoucích představitelů těchto tří zemí.

Na programu jsou kontrola jaderného zbrojení, strategická stabilita a konflikt s Íránem. Trump také naznačil, že hodlá otevřít téma války na Ukrajině.

Čína označila setkání za průlomové. A z diplomatického hlediska jím nepochybně je.

Tři jaderné mocnosti, z nichž každá sleduje soupeřící strategické zájmy, usednou ke stejnému stolu, aby projednaly otázky, které mohou proměnit mezinárodní bezpečnostní prostředí.

Za diplomatickou symbolikou se však skrývá otázka, která si zaslouží podstatně větší pozornost.

Může jaderná dohoda vyjednaná mezi předními světovými mocnostmi skutečně ochránit země, které jsou nejvíce vystaveny důsledkům jejího selhání?

Pro Izrael tato otázka zdaleka není teoretická.

Jaderné ambice Íránu nelze posuzovat odděleně od jeho regionálních vojenských aktivit, raketových kapacit a vztahů s ozbrojenými organizacemi napříč Blízkým východem.

Izrael po desetiletí považuje možnost, že by Írán získal jadernou zbraň, za existenční bezpečnostní hrozbu.

Tyto obavy jsou součástí širší strategické konfrontace, která zahrnuje íránskou podporu Hizballáhu, palestinských ozbrojených organizací a dalších regionálních aktérů.

Jaderná otázka proto přesahuje obohacování uranu a technická ujednání o monitorování.

Týká se možnosti, že by íránská vláda disponující jaderným odstrašujícím prostředkem mohla s větší sebejistotou prosazovat vojenské a politické cíle v celém regionu.

Vyjednaná dohoda by mohla řešit některé části tohoto problému. Její účinnost by však závisela na tom, co skutečně omezuje, co mohou inspektoři ověřit a co se stane, pokud Teherán nebude dohodu dodržovat.

Zdrženlivost v jaderné oblasti a regionální bezpečnost jsou související cíle, nelze je však zaměňovat.

Dohoda, která sníží jednu kategorii rizik, zatímco ostatní ponechá nedotčené, může být přesto přínosná. Neměla by však být vydávána za komplexní řešení.

Summit v Šen-čenu svede dohromady představitele zemí, které k Íránu přistupují z výrazně odlišných strategických pozic.

Pro Washington je zabránění šíření jaderných zbraní úzce spjato s regionální bezpečností, ochranou amerických zájmů a závazky vůči partnerům, jako je Izrael.

Pro Peking je stabilita v Perském zálivu úzce spojena s energetickou bezpečností, obchodními zájmy a širšími diplomatickými ambicemi Číny. Nedávné diplomatické kontakty Číny s Íránem, Ománem a Saúdskou Arábií dokládají její snahu zapojit se do regionální diplomacie.

Rusko k této otázce přistupuje na základě vlastních bezpečnostních kalkulací, vztahů s Teheránem a širší konfrontace se západními mocnostmi.

Tyto překrývající se, ale odlišné zájmy vytvářejí příležitosti k vyjednávání.

Vytvářejí také prostor pro možné střety.

Čína může upřednostňovat regionální stabilitu a nerušený obchod. Rusko může usilovat o širší strategické ústupky. Spojené státy mohou klást větší důraz na jaderná omezení a odstrašování.

Žádná z těchto priorit sama o sobě nepřekvapuje.

Problém nastává, když dohoda přijatelná pro všechny tři vlády dostatečně nezohledňuje bezpečnostní obavy států v regionu. Právě proto budou přesné podmínky případného ujednání mnohem důležitější než politický význam samotného summitu.

Jedním z nejvýmluvnějších jevů předcházejících summitu je diplomatická aktivita Pekingu na Blízkém východě.

Mluvčí čínského ministerstva zahraničí Mao Ning 16. listopadu potvrdila, že zvláštní vyslanec Čaj Ťün navštívil Írán, Omán a Saúdskou Arábii, aby jednal o regionálním napětí, včetně situace v Íránu a Jemenu.

Peking tyto snahy popisuje jako pokus povzbudit dialog, zmírnit napětí v Zálivu a podpořit politická řešení. Taková diplomacie si zaslouží pozornost, protože odráží rostoucí ambici Číny ovlivňovat debaty o regionální bezpečnosti a neomezovat se pouze na hospodářské vztahy.

Zprostředkování však s sebou nese odpovědnost.

Diplomatický proces je třeba hodnotit nejen podle toho, zda zmírňuje bezprostřední napětí, ale také podle toho, zda vytváří podmínky, které mohou přetrvat. Deeskalace je cenná. Dočasný klid však nemusí být důkazem, že byly vyřešeny základní příčiny konfliktu.

Pokud Čína usiluje o větší roli v bezpečnosti Blízkého východu, praktickou otázkou je, zda dokáže pomoci nastolit vymahatelné závazky, místo aby pouze usnadňovala vydávání prohlášení diplomatické dobré vůle.

Tento rozdíl bude zvláště důležitý při jakýchkoli jednáních s Íránem.

Účast Ruska přidává další vrstvu složitosti. Moskva udržuje vztahy s Teheránem a současně sleduje vlastní geopolitické cíle na Ukrajině i jinde.

Prezident Putin může jednání o Íránu a kontrole jaderného zbrojení vnímat jako příležitost otevřít širší otázky týkající se mezinárodního postavení Ruska.

Tato možnost nečiní jednání nelegitimními.

Podtrhuje však, jak důležité je zabránit tomu, aby se jednotlivé bezpečnostní otázky stávaly předmětem směny v ujednáních, která mohou ovlivnit jiné země. Íránská jaderná otázka by neměla být redukována na ústupek výměnou za pokrok v nesouvisejícím geopolitickém sporu.

Trvalá dohoda vyžaduje jasně stanovené cíle, závazky a mechanismy jejich vymáhání. Bez těchto prvků může i působivé diplomatické setkání přinést sotva víc než dočasné politické uklidnění.

Účast Izraele na setkání v Šen-čenu se neplánuje.

Ani každé mezinárodní jednání dotýkající se izraelských zájmů nevyžaduje, aby měl Izrael formálně místo u stolu. Velmoci běžně projednávají bezpečnostní otázky týkající se jejich spojenců a partnerů. Zásadní je, zda výsledné závazky berou obavy dotčených zemí vážně.

Pro Izrael bude zvláště důležitých několik otázek.

Poskytlo by jakékoli navrhované jaderné ujednání inspektorům dostatečný přístup k ověření jeho dodržování? Zabývalo by se nepřiznanými jadernými aktivitami a stanovilo by věrohodné důsledky za porušení? Zachovala by si omezení svůj význam i v průběhu času, místo aby pouze odsunula možnost opětovných obav ze šíření jaderných zbraní?

A udržoval by Washington v průběhu jednání smysluplnou koordinaci s Izraelem?

Tyto otázky mají větší dopad než diplomatické fotografie či prohlášení o historickém pokroku. Izraelská bezpečnost nemůže spočívat výhradně na ujištěních, že dohoda bude fungovat. Vyžaduje věrohodné důkazy, že se rizika skutečně snížila.

Stejná zásada platí pro státy Perského zálivu a další země vystavené regionální nestabilitě. Mezinárodní diplomacie často oslavuje podpis dohod.

Historie však naznačuje, že trvalost dohody do značné míry závisí na její podobě, provádění a ochotě zúčastněných vlád dostát svým závazkům.

Příměří může přerušit boje, aniž by vyřešilo příčiny války.

Dohoda o kontrole zbrojení může zavést cenná omezení, aniž by odstranila všechny strategické hrozby. Diplomatický průlom může otevřít cestu ke stabilitě, aniž by zaručil, že k ní povede.

Uznání těchto omezení není argumentem proti vyjednávání. Je argumentem pro hodnocení vyjednávání podle měřitelných výsledků.

Pokud Trump, Si a Putin dokážou vytvořit věrohodný rámec, který sníží jaderná nebezpečí a pomůže zabránit další regionální eskalaci, mohlo by jejich setkání představovat významný diplomatický úspěch.

Každá dohoda však musí být posuzována podle ochrany, kterou poskytuje, nikoli pouze podle politické váhy těch, kdo ji vyjednají.

Pro Izrael má tento rozdíl zvlášť závažné důsledky. Setkání v Šen-čenu je významné tím, že spojuje tři země, jejichž rozhodnutí utvářejí globální bezpečnost. Skutečný význam summitu však bude záviset na tom, co bude následovat.

Dohodnou se lídři na věrohodné cestě ke zdrženlivosti v jaderné oblasti? Budou závazky Íránu jasně vymezeny? Budou jakékoli závazky doprovázet účinné mechanismy ověřování a vymáhání? Budou do diplomatického procesu zahrnuty oprávněné bezpečnostní obavy států v regionu? A přinesou jednání praktickou spolupráci, nebo odhalí meze dané soupeřícími zájmy těchto tří mocností?

Tyto otázky zůstávají před 19. listopadem nezodpovězeny.

Svět má dobrý důvod vítat seriózní diplomacii mezi jadernými mocnostmi. Má také dobrý důvod pečlivě zkoumat podmínky, za nichž se diplomatické dohody uzavírají.

Pro Izrael i širší Blízký východ je v sázce víc než jediný summit.

Měřítkem úspěšné diplomacie není to, zda se mocní lídři dokážou shodnout na jazyce míru, ale zda jejich dohody dokážou omezit nebezpečí, kvůli nimž je tak obtížné mír udržet.

Právě podle tohoto měřítka by měl být Šen-čen nakonec posuzován.

Články v Hlasech píší členové komunity. Názory, fakta a obrázky patří jejich autorům; TheStateOfIsrael.com je neověřuje ani nepodporuje.

Zatím žádné komentáře.

Něco se pokazilo

Akci se nepodařilo dokončit. Zkontrolujte připojení a zkuste to znovu.