Přeskočit na hlavní obsah
100 %
HlasyPolitika

Když Teherán hrozí regionální válkou, kdo má mít slovo?

Izrael byl jmenován ve vojenské směrnici Íránu z 31. října. O čtyři dny později oslovil Modžtaba Chameneí širší publikum. Hormuzský průliv pomáhá vysvětlit, čeho se podle jeho představ má toto publikum bát.

Přeloženo pomocí AI z jazyka angličtina

Kapitán tankeru, který se snaží bezpečně provést posádku Hormuzským průlivem, nemá moc důvodů přemýšlet o tom, zda americká moc upadá. Na můstku se řeší otázka, zda vysílání polohy lodi činí plavbu bezpečnější, nebo nebezpečnější. V říjnu vypnulo své sledovací signály tolik tankerů, že se analytici museli obrátit na satelitní snímky, aby zjistili, které náklady se skutečně pohnuly. Toto rozhodnutí na moři nám o íránských pákách říká něco, co projev v Teheránu říct nedokáže.

Íránský nejvyšší vůdce Modžtaba Chameneí 4. listopadu poukázal na události v Zálivu jako na důkaz, že americká vojenská moc a mezinárodní vliv nezvratně upadají. V anglickém textu zveřejněném íránskou státní tiskovou agenturou byla jeho výstraha před dalším americkým útokem v jednom ohledu přesná: „Pokud se tyto agrese zopakují, odpověď bude mnohem rozsáhlejší.“ Zeměpis nechal na posluchačích. O čtyři dny dříve však jeho úřad mluvil o dvou zemích na mapě zcela otevřeně.

Podle prohlášení Chameneího úřadu z 31. října nařídil vysokým vojenským velitelům, aby se připravili na okamžitou odpověď bez zeměpisných omezení a aktualizovali seznam potenciálních amerických a izraelských cílů. Prohlásil také, že pokud nepřátelství znovu vypuknou, Írán rozhodne, kdy a za jakých podmínek skončí. Zveřejněná zpráva neuváděla žádné konkrétní zařízení ani časový harmonogram. Dokládá však, že Izrael byl do plánovacích pokynů výslovně zahrnut.

Čtvrtý listopad měl jiné publikum i vlastní historii. Připadlo na něj výročí obsazení americké ambasády v Teheránu v roce 1979. Chameneí této příležitosti využil k tvrzení, že změna amerického politického vedení by Íránu přinesla jen málo a že ústupky by vyvolaly další požadavky. Vychválil to, co Teherán nazývá frontou odporu, a dovolával se přitom Palestinců spolu s Libanonem, Irákem a Jemenem. Poselství veřejně obhajovalo postoj, který jeho úřad popsal 31. října. Nic nenaznačovalo, že by toho dne byl schválen nějaký konkrétní úder.

Tento rozdíl je v Izraeli podstatný.

Teherán veřejně zahrnul izraelské objekty mezi své potenciální cíle a izraelští představitelé mají důvod to brát vážně. Pokud ale budeme každé opakování hrozby považovat za nový vojenský rozkaz, ztratíme schopnost rozpoznat skutečnou změnu. Značnou váhu by pro mě měly nové důkazy, že Írán přešel od určování možných cílů k přípravě konkrétního útoku. Druhé prohlášení, které opakuje to první, takový důkaz nepředstavuje.

Agentura Reuters 3. listopadu informovala, že firma Vortexa, zabývající se analýzou lodní dopravy, odhadla říjnový vývoz ropy producentů ze Zálivu kromě Íránu na 17,1 milionu barelů denně, oproti 18,9 milionu v září. Říjnový odhad stále představoval zhruba tři čtvrtiny předválečných objemů. Vortexa i druhá sledovací firma Kpler upozornily, že další záznamy o zásilkách by mohly jejich odhady zvýšit. Šlo o regionální údaje o vývozu, takže by bylo chybou číst je jako počet barelů proplouvajících samotným průlivem.

Co z toho můžeme rozumně vyvodit? Náklad se stále pohyboval a nebezpečí bylo natolik reálné, že změnilo způsob, jakým posádky pluly. Tato fakta mohou existovat vedle sebe. Írán může vyvíjet tlak, aniž by musel zastavit každý tanker. Vláda závislá na příjmech z ropy musí počítat se zpožděními. Majitel lodi musí myslet na bezpečnost posádky. Ani jeden z nich nemusí věřit Chameneího tvrzení o americkém úpadku, aby měl bezprostřední zájem zabránit dalšímu kolu bojů. Podle mého názoru jsou tyto úvahy součástí zamýšleného účinku varování. Teherán získává páku, když se jiné vlády cítí povinny prosazovat ve Washingtonu zdrženlivost, i když Teheránu hluboce nedůvěřují.

Je tu jeden výmluvný diplomatický detail. Téže soboty, kdy byla vojenská směrnice zveřejněna, jednali íránští představitelé podle listu Financial Times v Dauhá s katarskými zprostředkovateli o prozatímním uspořádání. Nevíme, co byla kterákoli ze stran ochotna přijmout. Víme však, že veřejné varování před ústupky a neveřejná snaha prozkoumat podmínky mohly probíhat v týž den. Pro vládu v Zálivu dává zprostředkování praktický smysl: její obyvatelé i její obchod by mohli nést náklady konfrontace, na jejímž schválení neměli žádný podíl.

Kdo mluví za region?

Můj dědeček pocházel z jižního Libanonu. Možná proto mi jedna pasáž Chameneího poselství utkvěla v paměti déle než jeho předpověď o Americe. Zahrnul Libanon do svého líčení jednotné regionální fronty. Libanonská rodina může slyšet, jak se v tom projevu dovolává její země, aniž by měla jakékoli slovo v závazcích, které za ni Teherán zřejmě přijímá. Izraelská rodina mezitím slyší, jak je její země výslovně jmenována v dřívější směrnici. Pro obě rodiny znamená rozdíl mezi politickým heslem a vojenským rozhodnutím o dost víc než pro muže, který projev přednáší.

Měřítkem tohoto varování jsou pro mě rozhodnutí, která má ovlivnit. Cítí se soused povinen tlačit na Washington, protože jeho vývoz je ohrožen? Čelí izraelská vláda hrozbě vázané na americké rozhodnutí, které nemusí mít pod kontrolou? Smí Bejrút rozhodnout, zda bude Libanon zatažen do příští konfrontace? Majitel lodi může změnit plán plavby. Diplomat může nabídnout zprostředkování. Lidé, jejichž země se objevují na mapě někoho jiného, si zaslouží mít slovo v tom, zda vstoupí do války.

Právě tento argument je podle mě třeba postavit proti Chameneího vizi nového regionálního řádu.

Články v Hlasech píší členové komunity. Názory, fakta a obrázky patří jejich autorům; TheStateOfIsrael.com je neověřuje ani nepodporuje.

Zatím žádné komentáře.

Něco se pokazilo

Akci se nepodařilo dokončit. Zkontrolujte připojení a zkuste to znovu.