Zaútočí prezident Trump na Írán?

V prezidentské knihovně George W. Bushe v Dallasu vstupují návštěvníci do místnosti a zaujímají místa za širokým půlkruhovým stolem. Třicet lidí najednou sedí před velkou obrazovkou, na níž dva bývalí prezidentovi poradci představují problém, s nímž se během svého úřadu potýkal, a každý z nich hájí stanovisko, které tehdy zastával. Návštěvníci pak hlasují na konzolích, které mají před sebou. Expozice se jmenuje Decision Points. Jejím účelem je ukázat, jak těžká mohou být rozhodnutí, která musí prezident činit, a že silné argumenty často existují na obou stranách. V knize stejného názvu prezident Bush píše, že by se prezident měl obklopit poradci, kteří s ním nesouhlasí a jsou ochotni zastávat opačné postoje.

Zdá se, že prezident Trump nyní stojí před podobným rozhodujícím okamžikem v otázce, zda na Írán znovu zaútočit. Viceprezident JD Vance nedávno zaslal íránským představitelům dopis. Íránské zdroje jej popsaly jako vstřícný krok s cílem obnovit jednání. Když byl prezident Trump na dopis dotázán, uvedl, že Vance požádal o svolení nabídnout zdravotnický materiál, jehož získávání Íránu americké sankce ztížily. Vanceovy dřívější postoje i tento nejnovější krok naznačují, že prosazuje přístup, který se při snaze zabránit Íránu v získání jaderných zbraní opírá spíše o diplomacii než o vojenskou akci.

Zároveň řada zpráv popisuje, jak do Izraele přicházejí američtí vojáci a letadla. Vysocí velitelé informovali prezidenta v Bílém domě o plánech útoku na Írán. Prezident Trump a premiér Netanjahu spolu nedávno telefonovali a podle zpráv tyto plány společně procházeli. Informace, které zřejmě pocházejí z amerických i izraelských zdrojů, naznačují, že oba lídři na sebe navzájem tlačili ohledně načasování úderů. Letadlová loď Theodore Roosevelt podle zpráv míří zpět do Zálivu, což by jakékoli operaci proti Íránu přidalo značné kapacity.

I bez přístupu k interním poradám veřejně dostupné informace jasně ukazují, že mezi prezidentovými spolupracovníky probíhá debata o nejlepším dalším postupu vůči Íránu. Viceprezident Vance obhajuje diplomatickou cestu. Jiní se zasazují o vojenské údery. Region sleduje dění a čeká, s očekáváním, že útok zůstává možný, a zároveň v nejistotě, zda je dohoda dosažitelná nebo vůbec na dosah. Tato nejistota je znepokojivá pro mnoho lidí, kteří události pozorně sledují.

Někteří pozorovatelé docházejí k závěru, že protichůdné signály odrážejí neschopnost prezidentových spolupracovníků. Opačný výklad však mnohem lépe odpovídá tomu, jak seriózní administrativy skutečně fungují. Viditelné neshody ukazují, že prezident Trump slyší obě strany sporu a nepohybuje se v ozvěnové komoře. Tak dobře vedené administrativy a dobře informovaní prezidenti přistupují k zahraniční politice i k dalším těžkým otázkám, které se dostanou na jejich stůl. Vyžadují si protichůdné názory, aby bylo možné slabiny každé varianty prověřit dříve, než padne rozhodnutí.

Izraelci, kteří prožili opakovaná kola konfrontace s Íránem, chápou, co je v sázce. Íránský režim léta rozvíjel jaderný program a zároveň vyzbrojoval své zástupné síly, které útočily na izraelská města a obce. Touha po rozhodujícím výsledku je skutečná. Zároveň však každé nové vojenské tažení s sebou nese náklady na životech i prostředcích a riziko širší eskalace. Ani diplomacie nezaručuje úspěch, zvláště u režimu, který v minulosti porušil dohody. Obě cesty skrývají skutečná nebezpečí, a proto si argumenty pro každou z nich zaslouží být vyslechnuty v plném rozsahu.

Expozice v Bushově knihovně je užitečná právě proto, že odmítá vnímat prezidentská rozhodnutí jako jednoduchá. Návštěvníci odcházejí s vědomím, že schopní lidé mohou hledět na tatáž fakta a dojít k odlišným závěrům. Současný postup prezidenta Trumpa se zdá tomuto vzorci odpovídat. Souběžná existence diplomatického dopisu a podrobného vojenského plánování nesvědčí ani tak o zmatku jako spíše o aktivní snaze zvážit možnosti a být připraven na kterýkoli z obou přístupů. Konečné rozhodnutí bude na prezidentovi a jeho důsledky nejbezprostředněji pocítí Izraelci a další obyvatelé regionu, kteří žijí ve stínu íránských hrozeb.

Nevíme, kterým směrem se prezident Trump nakonec vydá. Vidíme však, že probíhající proces zahrnuje protichůdné rady, a nikoli jediný předem daný kurz. Takové uspořádání snižuje riziko impulzivního rozhodnutí učiněného bez plného zvážení alternativ. Pro ty, kdo tento vývoj sledují z Izraele, zůstává prioritou totéž: zabránit Íránu v získání jaderných zbraní. Jakým způsobem bude tohoto cíle dosahováno, bude záviset na úsudku, k němuž prezident dospěje poté, co zváží obě strany.